Chcela som si trošku oddýchnuť, prečítať si niečo nenáročné, neštúdijné, a tak som siahla po knihe Ten, který se vrací od Andyho Andrewsa. Bolo to celkom fajn čítanie, až na to, že som od tejto knihy čakala niečo trošku iné alebo možno aspoň trošku hlbšie. Na obálke je označená ako bestseller a ponúkala sa medzi kresťanskou literatúrou. Po prečítaní môžem skonštatovať, že príbeh to je naozaj zaujímavý, nevšedný, to áno, ale čakala som trochu hlbší a jasnejší kresťanský podtext.Táto kniha je o zvláštnom mužovi Jonesovi, ktorý sa objavuje vo chvíľach, keď má niekto nejaký problém, je v zložitej životnej situácii a potrebuje poradiť, pomôcť. Jones si všíma detaily, ktoré väčšina ľudí nevidí a dáva naozaj dobré a zaujímavé rady.
Jones je veľmi záhadný muž, nikto nevie odkiaľ sa berie, kde býva, kedy a kde sa objaví a kedy zase zmizne. Chvíľami by sa mohlo zdať, že Jones je obrazom na Boha, ale zase v iných momentoch má tento obraz viditeľné trhliny, takže som mala z toho mierne zmiešané pocity. Netuším, či autor zamýšľal pripodobniť Jonesa k Bohu alebo je táto podobnosť v niektorých pasážach knihy čiste náhodná? Trochu mi chýbalo zadefinovanie tejto veci. A predovšetkým mi chýbalo jasné prepojenie Jonesových rád a myšlienok s vierou v Boha. Bez spojenia s Bohom a so životom viery sú totiž všetky tieto múdre a užitočné rady slabo využiteľné. Je to, ako keby ste mali pred sebou množstvo dobrých, kvalitných stavebných kameňov, ale chýbal by vám poriadny základ, na ktorom by ste z nich postavili naozaj pevnú a trvácnu stavbu. A práve tento kvalitný základ, ktorý je jedine v Bohu, som v knihe akosi nezaregistrovala. Škoda, od knihy ponúkanej medzi kresťanskou literatúrou som to očakávala akosi automaticky.
Kniha síce nesplnila moje pôvodné očakávania, čo ma trošku sklamalo, ale každopádne som si pri nej oddýchla a mala som možnosť zamyslieť sa nad niektorými pohľadmi na život. Ak pri čítaní kníh nezvyknete hltať všetko od slova do slova, ale dokážete filtrovať veci cez Božie princípy, tak si túto knihu pokojne prečítajte. Nájdete v nej kopu zaujímavých myšlienok. Tu sú niektoré z nich:
Víš, spousta lidí ti bude říkat, že na maličkostech nezáleží. Radši toto tvrzení obrať vzhůru nohama synu. Na maličkostech záleží. Někdy na maličkostech záleží nejvíc. Všichni věnují spoustu pozornosti velkým věcem, ale jako by nikdo nechápal, že velké věci se skoro vždycky skládají z maličkostí. Když zanedbáš maličkosti, často se z nich stanou velké věci, se kterými si už tak snadno neporadíš.
Usměrňuj své negativní emoce, synu. Nikdy nedovol, aby emoce usměrňovali tebe.
Až budou všichni naříkat a ptát se: Co teď budeme dělat?, budeš na půli cesty k cíli, když na tuhle otázku odpovíš správně. Ta odpověď, synu, zní, půjdeme dál. Ať se bude dít cokoli, vytrvám.
Je načase, abyste začal hledat moudrost, jako byste hledal ztracené dítě nebo zakopaný poklad. Nebuďte jako průměrní lidé. Většina lidí hledá svoje klíčky od auta s větším úsilím, než s jakým hledají moudrost, která muže změnit jejich život.
V pochopení, že v každé situaci se vždycky skrývá něco, zač se můžeme rozhodnout být vděční, je veliká moudrost.
Mimořádný život je vaším cílem. K tomu, abyste někdy v budoucnosti mohl k tomuto cíli dospět, je nezbytné, abyste si hned na začátku vybral správnou cestu.
Očekávat, že dosáhneme nějakého velkolepého cíle, aniž bychom nastoupili na cestu, která nás k němu dovede, znamená chovat planou naději.
Pozdní lítost se dá těžko napravit. Pozdní lítosti se dá poměrně snadno vyhnout, ale rozhodně je těžké ji napravit.
Žádná nedokončená práce. Žádná nevyřčená milá slova. Brát druhé do náručí. Vyjadřovat jim svou vděčnost. Vždycky jim říkat, že je máš rád. Takhle se člověk vyhýbá pozdní lítosti.
Aby ses vyhnul pozdní lítosti, dělej, říkej a projevuj těm, které máš rád, všechno dobré, co jen budeš moci. Protože zjistíš, že ne vždy je čas zašeptat: Na shledanou.