Tak ako predošlý diel, aj táto kniha je spracovaná do podoby denníka a je to veľmi ľahké a jednoduché čítanie. Autorka v nej znova veľmi otvorene opisuje svoje zážitky a svoju komunikáciu s Pánom Ježišom, rôzne dobrodružstvá, víťazstvá, ale i ťažké zápasy a prehry... opäť žiadna hlboká teória, ale praktické príhody z jej života.
Človek nepochybne potrebuje aj teóriu, ale mnohému sa naučí aj pozorovaním praxe iných, na praktických príkladoch sa učíme najviac - a to platí aj v kresťanskom živote. Hlavnou témou tejto knihy je zasľúbenie, ktoré Hansi dostala od Pána Ježiša, že už nikdy nepôjde sama. Na mnohých zážitkoch a skúsenostiach opisuje, ako sa učila a stále učí dôverovať Pánovi, že On je neustále pri nej a má veci pod kontrolou. Táto kniha ma opäť veľmi zaujala a pomohla mi lepšie pochopiť mnohé veci. Zatiaľ čo predošlá kniha zahŕňala obdobie od rozpadu rodiny cez rozvod, odvážny krok výpovede v zamestnaní a začiatky služby Bohu na plný úväzok, väčšina príbehov knihy Nikdy nepůjdu sama je z neskoršieho obdobia, kedy Hansi už spolupracovala s vernou kresťankou a nerozlučnou priateľkou Betty Pershing.
Na ukážku zopár myšlienok z tejto knihy:
- Bůh nikdy nezůstane dlužníkem. Cokoliv mu dáš, dostaneš zpět stonásobně.
- Ježíš na zemi nemá jiné ruce a nohy než ruce a nohy svých dětí.
- Nás křesťany dělí jen jedna generace od pohanství, pokud svým dětem nebudeme vyprávět o mocných skutcích Božích. Spasení se nedědí po otcích, musíme ho úmyslně vyučovat.
- Pro každého je těžké zůstávat v rovnováze a my křesťané nejsme výjimkou. I celé denominace se někdy vychýlí od středu a své specifické znaky začnou hlásat jako těžiště svého učení. Ve skutečnosti existuje jen jedno těžiště: Ježíš Kristus. On je jedinou cestou, pravdou, věroukou i klíčem k Božímu srdci. Jeho láska je tím, co nás spojuje.
- Jediný, kdo člověka dokáže zbavit osamělosti, je Pán Ježíš. Pascal to definoval tak, že každý člověk má v sobě vakuum ve tvaru Boha. Stvořitel si tento prostor vyhradil pro sebe. Dokud se prázdnotu snažíme vyplnit něčím jiným, nenacházíme uspokojení. Proto se tolik rodin rozpadá. Požadujeme jeden od druhého to, co může dát jen Bůh. Žádná lidská bytost nemůže náš život naplnit, i kdyby sebevíc chtěla. Když od partnera požadujeme, aby zajistil naše štěstí, většinou ho to odstraší. Omezování osobní svobody druhého člověka nepřiměřenými projevy náklonnosti není projevem lásky, ale strachu. Osamělá osoba často nakonec zůstane skutečně sama, protože od druhých požaduje příliš mnoho.
- Bůh stvořil člověka tak, že potřebuje blízkost druhých, na které se dá sáhnout, kterým můžeme položit těžkou hlavu na rameno. Hned na počátku Bůh konstatoval, že pro jeho děti samota není dobrá. Jsem hluboce přesvědčena, že každému z nás Ježíš dokáže najít naplňující lidské vztahy, když mu to dovolíme. Ve všem se musíme naučit čekat na něj. Obzvlášť důležité však je přenechat Bohu výběr svého partnera, svých přátel a každého člověka, který má do našeho života vstoupit. Samota je těžká, ale jedna věc je ještě těžší, a sice život po boku nesprávného partnera čtyřiadvacet hodin denně.
Momentálne sa pripravuje vydanie ďalších kníh od Maria Anne Hirschmann a jej spolupracovníčky Betty Pershing. Mali by to byť konkrétne knihy: Zlatá stezka – Příběh Marie Magdaleny a Biblické obrazy na každý den. Už sa na ne teším, rada si ich prečítam.