"Natrhala jsem babičce kytky. Natrhala jsem jich víc, než jich tam bylo!
Babička se jistě potěší. Bude muset."
"Princeznička, a to si kedy bola na tej chodbe? Ja som ťa tam nevidela ísť. Určite si tam bola?"
"No, to ja enem sem šla a už sem tam byla! Tak rychle, fofrem sem šla!"
Princeznička pobehuje po byte s princeznovskou korunkou na hlave a niekto poznamená: "čo tu strašíš s tou korunkou".
Princeznička sa zarazí, dobehne za mnou a s vážnymi očkami sa pýta: "Bojíš sa mě?"
"Nie, prečo sa pýtaš?"
"Když oni mě řekli, že straším."
Prišla som z práce, naobedovala som sa a hovorím:
"Princeznička, počkaj s hraním, musím si chvíľku oddýchnuť."
"Ale nemůžeš! My když jsme s babičkou na tebe čekali, všechny chviličky jsme minuli. Už žádna nezůstala."
"No, ak už žiadna chvilička nezostala, tak budem musieť namiesto chviličky odpočívať dlooouho."
"Hmm... no... vlastně... my jsme minuli jen chviličky s babičkou, chviličky s tebou právě začínají, tak si chviličku odpočiň."
Autorom týchto nezabudnuteľných výrokov nie je nikto iný, ako jedna z našich úžasných princezien. Tak rada ju počúvam, keď mudruje :-) A to som ešte nespomenula, aké zásadné životné otázky sme po večeroch riešili:
"A co je to svatba? A kde se chodí hledat muž? A kde moje máma našla muže? A může mít princezna oblečené pyžamo? A může princezna chodit v teplákách? A jsem hezká? .... "